Strom býval běžně na českých vesnicích, hodně na návsích, v okolí rybníků nebo podél polních cest, kde si lahodné plody chodily sklízet hlavně děti. Postupně se ale z přírody divoce rostoucí stromy ztrácely a v přívalu nových šlechtěných odrůd jiného ovoce už se na moruši zapomnělo.
Přitom jde o zajímavé a zdravé ovoce. Navíc jde o velice dlouhověký strom a jsou známé i exempláře staré 400 let. Moruše pochází ze Středního východu a je spojovaná hlavně s bourcem morušovým a využitím jeho vláken z kokonů na výrobu jemného hedvábí. Existuje více druhů moruší, u nás je zdomácnělý kromě druhu morus alba i morus negra. Tento strom má plody téměř černé barvy podobné ostružinám.
Plody moruše jsou bohaté na bílkoviny, vitamíny A, B a C. Mají také dobrý obsah železa a jsou nízkokalorické.
Některé studie uvádí, že mají plody zajímavou antibakteriální schopnost a konzumací plodů se zabraňuje tvorbě zubního kamene. Jsou také výborným pomocníkem proti zubnímu kamenu. Jsou také výborným pomocníkem proti nespavosti a už 100 až 150 gramů čerstvých bobulí nahradí v případě nespavosti pilulku na spaní.
Plody morus alba jsou také silným antioxidantem a podporují kardiovaskulární systém, jsou také označované jako čistič cév a působí močopudně i protizánětlivě. Kůra ze stromu se v lidovém léčitelství používá pro odvar, který působí jako přírodní projímadlo.
Zajímavostí je, že tento strom už zmiňoval Marco Polo v zápiscích ze svých dobrodružných výprav a velice rychle se rozšířil do celého světa. Strom je velice nenáročný, přežívá bez problémů zimní období.
Plody moruše obsahují fruktózu a glukózu. A jsou vhodné ke konzumaci v čerstvém stavu, k přípravě šťáv. Jíst se mohou i sušené plody, které mají příjemně sladkou chuť. Moruše se mohou přidávat do cereálii, do jogurtů, do tvarohu. Jsou vhodné na zdobení koláčů a na přípravu džemů.