Už dávno se u nás v Česku docela ujalo rčení ‚dvakrát měř, jednou řež‘. Což platí v dnešní době většinou už jen v přeneseném smyslu slova, tedy říká nám to, že si máme vše napřed promyslet a až pak udělat něco, co už bude dost možná nevratné a nenapravitelné, ale pochopitelně to v některých případech nepozbylo ani doslovného významu, tedy toho, že si máme vše dobře změřit, abychom nakonec nevyrobili nějaký zmetek vhodný třeba jedině k vyhození.
A dnes bych se tu rád zastavil u toho druhého, tedy u doslovného významu oné lidové moudrosti. Protože jde o důležitou věc kdekoliv, kde se něco vyrábí. A jak se určitě shodneme, je otázka přesnosti stále důležitější, na tuto se kladou čím dál větší nároky. A není už mnoho oborů, kde by se dalo něco vyrábět jen tak od oka, aniž by to komukoliv vadilo.
Což znamená, že má-li někdo z nás svoji dílnu a v této se živí prací nebo aspoň něco kutí, určitě by neměl postrádat aspoň základní vybavení, aspoň ty docela běžné a samozřejmé nástroje a nářadí. Bez nichž by se tam toho určitě moc nenadělalo. A kromě těch kladiv, šroubováků, kleští a dalšího nářadí by tam určitě měla být i sinusová pravítka. A to právě proto, aby se mohlo dvakrát (nebo lhostejno kolikrát) měřit, než se tam člověk pustí do řezání.
Taková sinusová pravítka jsou totiž něco lepšího než nějaký obyčejný metr. Těmito se totiž dají měřit i úhly, hlavně v případě kuželovitých částí, a díky tomu se dá maximálně přesně zpracovat každý rozměr, který uspokojí kohokoliv, včetně těch nejnáročnějších z nás.
Stačí si jenom do své dílny vybrat to nejvhodnější sinusové pravítko, což je někdy jednoduchá varianta a někdy sinusové pravítko s hroty, úhelníkové, s radiálem nebo kombinované, a pak už se s takovými měřicími pomůckami dá pracovat jedna báseň. Se sinusovými pravítky nehrozí, že byste si uřízli jedině ostudu.