Je jasné, že každý stát má svou vlastní kulturu. A čím jsou od sebe vzdálenější, tím bývají rozdíly větší. A to se projevuje i v dopravě. Typickým příkladem pak mohou být Spojené státy Americké, které se v tomto ohledu velmi liší od toho, na co jsme zvyklí zde v Evropě. Tím asi největším rozdílem je úroveň jejich veřejné hromadné dopravy. Jistě, ta městská ještě ujde, avšak u té meziměstské je situace podstatně horší. A tak zatímco u nás můžete relativně pohodlně do práce jezdit autobusem i přes čtvrt republiky, za oceánem to tak jednoduché není.
Můžeme se samozřejmě ptát, proč tomu tak je. Koneckonců, dobře naplánovaná hromadná doprava má rozhodně své výhody, zvláště v současnosti, kdy je tolik diskutovaná globální změna klimatu i zvyšující se ceny benzinu a nafty. Proč tedy v USA nevybudují podobnou síť, na jakou jsme zvyklí u nás?
Důvodů je hned několik. Tím hlavním je fakt, že kultura je zde zaměřena na automobily. Věk, kdy může člověk získat řidičské oprávnění k řízení osobního auta je nižší než u nás. Navíc i města jsou koncipována především tak, aby se všude dalo snadno dojet. Rozhodně však již nejsou tak příznivá pro pěší. Z toho vyplývá, že prakticky každý má své vlastní auto, díky čemu se nepotřebuje spoléhat na hromadnou dopravu.
Dalším, mnohem prozaičtějším důvodem, jsou velké vzdálenosti mezi jednotlivými městy. Ty jsou mnohem větší než by si průměrný Evropan, zvyklý na naše hustě osídlené krajiny, dokázal představit. To samozřejmě znamená také větší spotřebu pohonných hmot a nutnost více pasažérů, aby se jízda dopravci vyplatila. Proto ani nemají soukromé firmy zájem zde sítě hromadné dopravy budovat.
Je tedy jasné, že v nejbližší době se situace nezmění. Avšak je možné, že pokud bude i nadále pokračovat růst cen pohonných hmot, budou muset i za mořem situaci přehodnotit. Tedy pokud si nebudou chtít přidělávat další problémy.